Příběh I. NEDOMOVÉ

Oblečení s duší  

nataceni rijen 13

Iveta Nedomová se narodila ve Vrchlabí. V devatenácti však začala studovat v Brně. Tady založila rodinu, stala se matkou tří dětí a dodnes je Brno místem, kde tvoří pro ženy svou pomalou, udržitelnou módu z přírodních a obnovitelných materiálů jako jsou len, viskóza nebo hedvábí.   

Její cesta k vlastní filozofii v oděvnictví nebyla však zdaleka jednoduchá. V roce 89 zrušili její zaměstnání. Založily tedy ještě s jednou paní firmu zaměřující se na pletenou a vrstvenou módu. Ta se postupně rozrostla z jednoho pletacího stroje až po podnik s 45-ti zaměstnanci. Po deseti letech se však jejich cesty rozešly a Iveta musela začít znovu od nuly. Dnes je jí 56 let a těší se vlastní značce. Na počátku zájmu o oblečení byly však děti a jedno odpoledne, kdy dala syna spát a ona dostala jakési vnuknutí. Starobylý byt, který si pořídili s manželem, měl dlouhý tmavý obývací pokoj s jedním oknem. Ačkoliv byl už podzim, na koberec přímo k jejím nohám  dopadl jasný paprsek slunce. „Pamatuji si zřetelně, jak jsem z toho světla zvedla neexistující papírek, na kterém bylo napsáno, že se budu věnovat tomu, čemu se věnuji dnes. A že mi bude vždy v tomto povolání, které mi bylo vybráno osudem, požehnáno,“ popisuje Iveta.

nataceni rijen 56

Ale tvorba oblečení není vždy jednoduchá. Cesta od přírodních materiálů jako je len, od jeho sehnání až po konečný prodej k zákaznicím, je velmi složitá. Materiály jsou to navíc „živé“, nepracuje se s nimi lehce, takže ani každá švadlena je nedokáže zvládnout. Vyžadují mnoho trpělivosti a zkušeností, aby návrh došel své realizace. Proto se hledají stále jednodušší způsoby jeho uplatnění. „Tvořím proto módu, která je ještě společensky únosná, ale tak, aby měla co nejjednodušší a nejryzejší formu,“ svěřuje se Iveta.

A proč se rozhodla spojit svou profesní dráhu s dobročinnou textilní bankou Baltazar Diecézní charity Brno?

Za vším stojí asi zážitek ze studií, kdy se spolužáky procestovali Transylvánské alpy. Při návratu se zastavili v Bukurešti a zažili tam nejsilnější zemětřesení za poslední roky. Celé město bylo tehdy značně zasaženo. Iveta se spolužáky v předvečer Ceaușescuových narozenin zažila přeplněné nádraží lidí, kteří tam stáli řadu na nedostatkové zboží. V nádražní hale slunce najednou vytvořilo na podlaze světelný kruh, ke kterému se všichni po obvodu postavili zády, jen Iveta ve světle uviděla na zemi ležet bankovku 200 lei. Bylo to zvláštní, protože pár hodin předtím potkali kluky ze Slovenska, kteří jim líčili, jak v noci v tom zmatku, kdy se země chvěla a oni spali na onom nádraží, přesně 200 lei ztratili. Chtěli jim je vrátit, ale kluci tvrdili, že to nemohou být jejich peníze, protože je poztráceli v drobných. Bylo to tehdy hodně peněz, koupili si tedy něco málo na jídlo a plánovali, jak si po návratu v Brně peníze rozdělí. Ale Iveta tehdy cítila, jakoby to byla nějaké zkouška, jak s těmi penězi naloží. Rozhodla se je tedy darovat žebrákovi, který ležel na ulici upoutaný na desku s kolečky. „Z toho pocitu podarování jsem žila ještě dlouho, byla to nepopsatelná odměna,“ vysvětluje.      

 IMG_20170909_122825

A jak ovlivnila dnešní doba její profesi?

Podle slov Ivety nežije ani minulostí ani budoucnosti. Bere vše jako výzvu. Jako člověka jí to nezměnilo, změnilo to jen formu propagace její práce. Seznamuje se více s virtuálním světem. „Zklidnila jsem se, nepořádám módní přehlídky, necestuji po světě a mám více času na sebe.  Ženy nyní nemohou chodit do divadla, tráví mnoho času na homeofficech a nejsou zdaleka tak aktivní. Proto tvořím velmi funkční, pohodlnou, účelovou, ale přitom volnomyšlenkářskou a osvobozující kolekci. Pořád je to ale kolekce, která je určena ženám, které nepovažují dokonalost postavy za středobod kvality života. Avšak díky mému oblečení mohou tuto změnu, způsobenou ať už věkem nebo mateřstvím, povýšit na přednost,“ uzavírá Iveta.